Domovská stránka arrow Vstupte zde je otevřeno! arrow MARIE PODVALOVÁ 2009: 100. výročí narození

MARIE PODVALOVÁ 2009: 100. výročí narození

Napsal: Černý Karel
06.09.2009
Marie Podvalová

5.9.1909 Čakovice - 16.5.1992 Praha
Znamenitá operní pěvkyně, sopranistka.
V letech 1932-1978 členka opery Národního divadla v Praze.


Marie Podvalová se narodila 5. září 1909 v Čakovicích v rodině pasíře českých granátů, větší část svého mládí (a období I. světové války) však prožila v Chrástu u Mělníka. Hudební nadání zdědila po své matce. Odmalička zpívala a hrála na housle. Prodělala plicní onemocnění a lékaři jí pro posílení plic doporučili, aby se věnovala zpěvu. Studovala v Praze na odborné dívčí škole a zpěv soukromě u Augusty Fassatiové, později na pražské konzervatoři u D. Branbergrové. Zde ve svém prvním veřejném vystoupení zpívala postavu, která se pak stala její životní pěveckou rolí – Libuši. Nejednalo se však o tu Smetanovu (ta přišla až později), nýbrž o postavu ve Škroupově opeře Libušin sňatek (nastudoval Ferdinand Pujmann); jakési předurčení jejího dalšího osudu.
 
V roce 1930 se pokusila získat angažmá v pražském Národním divadle. Bylo to tehdy do sboru, kam však „pro nedostatek talentu a slabý, nezajímavý hlas“ nebyla přijata. Nevzdala se, pokračovala dále ve studiu zpěvu, v letech 1934-35 i na pražské konzervatoři u Doubravky Branbergerové.

Roku 1935 byla přijata jako sólistka do brněnské opery: v té době zde uváděli -a M. Podvalová musela nastudovat- v průměru jednu novou roli měsíčně.
O dva roky později (1937) ji prof. Václav Talich angažoval do ND pro obor vysokodramatického sopránu. Zahájila zde menší rolí Hadečky v opěře Julietta B. Martinů (světová premiéra byla v Praze 16.3.1938 s O. Horákovou a J. Gleichem v hlavních rolích, opera přinesla Martinů obrovský úspěch).

Nicméně záhy hned nato následovala úloha, která rozhodujícím způsobem ovlivnila další umělecký vývoj Marie Podvalové - Libuše. Na tuto roli byla dle mínění řady tehdejších odborníků příliš mladá (bylo jí tehdy 29 let); nicméně prof. Talich si obsazení Podvalové obhájil. Premiéra byla 18. května 1938.  M. Podvalová pro roli Libuše měla ideální předpoklady jak v majestátním a přitom žensky milém jevištním zjevu, tak v plném velkém hlasu jedinečného zabarvení. Disponovala velkou výrazovou škálou od milostné vroucnosti k vladařské pevnosti.  Její interpretace Libuše s věštbou můj národ neskoná přerostla později až do zavření divadla nacisty v působivý symbol celonárodního dosahu.

Po válce M. Podvalová zpívala Libuši v Národním divadle v nezapomenutelné obnovené premiéře 27. května 1945 a dále pak v množství představení pro bývalé vězně koncentračních táborů, pro vojáky východní i západní armády. 
Se jménem Marie Podvalové bývají většinou spojovány české dramatické opěrní role. Byla skvělou Miladou v Daliborovi, Kněžnou v Rusalce, Šárkou, Aidou, Leonorou, Toscou, a především skvostnou Libuší, prý nejlepší, jakou jsme kdy měli. Touto rolí se nesmazatelně zapsala do dějin české opery.

Dále to byly tyto role (neúplný výčet): Anežka (Dvě vdovy), Hedvika (Čertova stěna), Armida, Cizí kněžna (Rusalka), Šárka, Emilia Marty (Věc Makropulos), Kostelnička (Její pastorkyňa), Eva, zpívala i Mařenku (Prodaná nevěsta) a Vendulku (Hubička), uplatnila se i v moderních českých operách, např. Zdeňka v Palečkovi P. Bořkovce. Z rolí světového repertoáru ztvárnila např. Sentu (Bludný Holanďan), Venuši (Tannhäuser), Ortrudu (Lohengrin), Adelaidu Waldnerovou (Arabella), Amelii (Maškarní ples), Toscu, Santuzzu (Sedlák kavalír), Marinu Mníškovou (Boris Godunov) a další. 

Natočila řadu zvukových snímků, hrála i ve filmu. Se souborem Národního divadla vystupovala i v zahraničí. 

Její kariéra a světový věhlas však nepochybně značně utrpěly tím, že svého profesního vrcholu dosáhla v nejtragičtější době našeho národa ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století. Vinou trestuhodného nezájmu vedení gramofonové firmy Supraphon (ve své době monopolní podnik) nebyla po válce její interpretace Libuše a dalších rolí včas nahrána (stejně jako v případě V. Zítka, B. Blachuta a dalších). Dnes jsou v archivech k dispozici jen snímky pořízené v době, kdy již byla za uměleckým zenitem.

Marie Podvalová byla obdivována pro její fenomenální hlas vynikající rozsahem temné barvy se širokým, plně znějícím tónem a jedinečným zabarvením. Byla to úžasná pěvkyně nadaná velkým hereckým talentem a v neposlední řadě krásná žena.

Marie Podvalová získala roku 1960 titul národní umělkyně.

V Čakovicích byla jejím jménem v r. 2002 nazvána Základní umělecká škola (vznikla v r. 1974) a též ulice v novém sídlišti u zámeckého parku.  Rodný dům Marie Podvalové v Čakovicích stával na Staré návsi. Spolu s ostatními zde je již zaniklý a v současnosti jej nahradil komplex nově postavených domů v ul. Marodyho.


Marie Podvalová zpívá On jde!  (B. Smetana: Libuše), formát mp3

Poslední úprava: 14.09.2009
Oficiálni dokumenty OS
Oficiální dokumenty OS Plánovaná setkání OS
Vaše fórum
Vstupte zde je otevřeno!
Střípky z naší historie
Vstupte zde je otevřeno!
Statistiky
Návštěvníci: 1290833
Náhodný obrázek
dsc00359.jpg