NĚKOLIK VĚT 2009

28.08.2009

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů v naší zemi a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budováni soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věcí veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.

Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

.
Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.


Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní sila 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, z miliardové veřejně zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele. Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stoji v Praze 10x vice než v Londýně nebo v Paříži.


Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obviněni se neprokázala. Pokud magistrátní úřednici uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské, nikoli české. V naší zemi lze dnes ustat jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.


Hlavě státu, zaměstnané vlastni ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova.


I když je to dnes méně okaté, media vědí o čem psát víc, o čem méně a o čem nic.


Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je průkazkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Místo přisunu a zpracováni informaci si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zprav a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.


Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají. Svou lenost pak omlouváme filozofii, ze "jsou stejně všichni stejní", případně "tihle budou ještě horší".


Za náš nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, ze stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých dani pro druhé. Technika jejich vládnuti přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé. Monopol jedné strany v naši zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.Je přitom zřejmé, ze i ostatní strany vyuzivaji své zaslepené loajální "fanoušky", ochotně jim odpustit úplně cokoli. Vedeni velkých stran sází na to, ze se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a ze nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.


Není snad pravě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"?
Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, ze by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy.

Ale absolutní moc korumpuje absolutně. 
 

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně.

V tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích. Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chováni odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě.  Přejeme-li si změnu jejich vedeni, případně v nich chceme později najít místo pro vlastni pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.


Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?"


Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. 
 

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál.
02. 08. 2009



*****************************************
Poznámka OS Čakovice 2007:

Tento článek jsme původně uveřejnili s udáním autorství paní Dr. Jiřiny Šiklové.  
Ta nám nicméně pro zveřejnění poslala tento vysvětlující dopis:  

12.9.2009  

... Díky, ale já nejsem autorkou,
 já to snad iniciovala, pak podepsala, a někdo to rozeslal, takže to vypadá, jako kdybych já byla autorkou. Kdo je opravdu autorem to nevím,… ale podstatné je, že se to šíří mezi lidmi,aniž to kdokoliv organizuje.

Vše dobré,
Jiřina Šiklová
Poslední úprava: 15.09.2009
Oficiálni dokumenty OS
Oficiální dokumenty OS Plánovaná setkání OS
Vaše fórum
Vstupte zde je otevřeno!
Střípky z naší historie
Vstupte zde je otevřeno!
Statistiky
Návštěvníci: 1216671
Náhodný obrázek
DSC00369.jpg